Josef Nesvadba: Cesta do spravedlivé budoucnosti

28. 11. 2020

V minulých dnech bylo kolem nás a v médiích mnoho těch, co mudrovali svá moudra kolem již tradičního výročí 17. listopadu 1989, kdy byl mezinárodní svátek studentstva přeměněn v úspěšný státní převrat a puč proti tehdejšímu zřízení u nás, jenž měl ambice přerůst ve skutečný rozvinutý socialismus.  
Minulý socialistický režim
Ano byl to systém a uspořádání společnosti, kde dominanci měly společenské formy vlastnictví, zejména státní, ale i také družstevní, pokud jde o výrobní prostředky. To je ty, co sloužily v podnicích, továrnách, dílnách, v zemědělství a jsou to také lesní a zemědělská půda. Bylo samozřejmě i osobní vlastnictví v rukou občanů, byty domky, pozemky, auta a další věci uspokojující potřeby občanů a jejich rodin.
Velkého významu měl i koš společenské potřeby, který vznikl z rozdělování zisku socialistických podniků a byl ne malý a sloužil celé společnosti, všem dle možností a potřeb. Pro mladší uvedu, že se z něj hradila bezplatná zdravotní péče, školní péče, školní vzdělávánírovněž bezúplatné, lázeňská a rehabilitační péče, rekreační péče prostřednictvím odborů, podpora státní a družstevní bytové výstavby a i individuální bytové výstavby, jak bytů, tak rodinných domů formou nenávratných příspěvků států a podniků. Mimochodem na tuto skutečnost jaksi už zapomněli ti, jež takto slušně vyřešili bydlení pro sebe a své potomky. Tato skutečnost je mimochodem pro značné množství rodin i dnes ještě pilířem jejich společenského statutu a postavení, leč si to mnozí z nich nepřipouštějí.Tu také patřila věc, kdy společnost odsud brala prostředky k dotacím cen na vnitřním trhu třeba na zboží jako základní potraviny, léčiva, oblečení a pomůcky pro kojence… Dělo se tak nejčastěji uplatněním záporné daně z obratu a uplatněním státně regulovaných maloobchodních cen. Což bylo vyznavači kultu tržních vztahů co možná nejtvrději kritizováno, jakož i systém plánování ekonomiky.
Významnou roli při rozdělování zisku z činnosti státních, národních a družstevních podniků měli obrovské investice do různých sektorů státu jako byla masivní industrializace Slovenska, výstavba vodních děl a přehrad na velkých tocích, stavba celých nových podniků a obnova zařízení stávajících, stavba dálnice,  metra, elektrifikace železnic, nových městských celků a celých nových měst - Jižní město v Praze, Ostrava-Poruba, Brno-Líšeň, Orlová, Havířov, nový Most, Zlín-Jižní svahy, atd. Vedle toho byla silná podpora zemědělské velkovýrobě a potravinářství, kde vznikly nové zemědělské podniky v celé republice jako JZD Agrokombinát Slušovice, Březůvky na Zlínsku, Státní statek Znojmo, Tachov a další. Z potravinářských podniků  masokombinát Martinov, Písnice, Vodňany, Lacmo Zlín, Jihomoravský průmysl masný a další. Toto dovolilo plánovanou cestou zajistit postupně soběstačnost v základním potravinářském sortimentu. Mnozí mohou namítnout, že ne vždy bylo vše: jako známé fronty na banány, citrusy, ale i to je částečnou pravdou jelikož sezónně se dařilo uspokojovat i tuto poptávku.
Na vysokou úroveň, co do výzbroje a vybavení soudobou bojovou technikou, se dostala i Československá lidová armáda. Její potřeby byly ze společenských zdrojů uspokojovány po celou dobu existence tohoto zřízení. Veřejné podpory se dostává také kulturním institucím. Byla postavena Nová scéna Národního divadla a opravena jeho historická budova. Mnohá divadla v krajích dostala nové budovy třeba ve Zlíně a další. Činnost jejich souborů byla z veřejných prostředků široce dotována v zájmu dostupnosti živé kultury pro širokou veřejnost. Mnozí umělci, dnes často dobře zabezpečeni, na to už nevzpomenou, nebo se tím zapomněním potřebují zavděčit mocným a sponzorům z velkokapitalistů. No a co se zapomíná je fakt, že na to vše tu nebylo potřeba žádných našich a cizích miliardářů, jejich koncernů, zahraničních bank a obchodních řetězců odnášející si zisky do svých centrál.
Tak je zase 17. listopad!
A to znamená pro slavná média znovu opakovaně adorovat pro kapitalistický puč provedený na lidech této země profesionálními zpravodajskými službami ze zahraničí za dopomoci těch, co jim smrdí a smrděly socialistické hodnoty postupně prosazované ve společnosti. Šlo jim především o jejich vlastní majetkové zájmy, vlastní kapsu, touhu po ztracených prvorepublikovych privilegiích bohatých, odkoukaných z prvorepublikových filmů. Přidali se rádi různí šmelináři, lidé působící v šedé ekonomice, kriminální živly oceněné potom širokou bezbřehou amnestii od Havla, bývalí vlastizrádci z časů protektorátu a také lidé co jsou kam vítr tam plášť cítící v dění svou šanci. Všichni tito lidé stále živí ve společnosti lži o minulém režimu pod příkrovem velkých slov iluze o demokracii, svobodě a údajných vymoženostech dnešního režimu. Ale mlčí o tom, v jakém stavu je po 31 letech česká společnost, nic o biliónových dluzích státu, nic o nahromaděných majetcích oligarchů, nic o rozkradeném hospodářství. Co čekat od zbohatlých a zkorumpovaných elit. Co na to lide český -  vy chudí, na které se tolik odvolávají.
Politika posledních 31 let kapitalismu
Cestou do budoucnosti přece nemůže být systém postavený na moci bank, několika desítek oligarchů, Babiše, Chrenka, Kelnera a dalších jim podobných zahraničních podniků a obchodních řetězců, majetkovém postavení církví, jež získaly miliardové majetky v podivně prosazené restituci. Na návratu šlechtických rodů často kolaborujících s fašismem v době okupace, kteří nyní získali mnohé majetky soudními procesy po zpochybňování benešových dekretů, velké nemovité a movité majetky na úkor státu. Naproti tomu stojí často bídná situace většiny občanů žijící jen z výsledků své práce, ať se jedná o zaměstnance nebo drobné živnostníky či osoby samostatně výdělečně činné.
 Politika levné práce, vyznačující se třetinovými platy například oproti sousednímu Německu, která měla za cíl k nám přivést zahraniční firmy většinou montovny a to ještě se státní podporou silně podlomila domácí kupní sílu. Pravicové vlády devadesátých let viděly spásu v procesu privatizace. Prodávají pod cenou většinu podniků s tvrzením, že takto nově vzniklí vlastníci budou lépe hospodařit než stát. To vedlo k likvidaci celých průmyslových odvětví - těžkého strojírenství viz Poldi Kladno, kožedělného průmyslu jako Svitu Gottwaldov, oděvních továren jako OP Prostějov. Ale také potravinářských podniků jako byl Masokombinát Martinov na Ostravsku, Lacma Zlín, cukrovarnictví v celé republice a jsou ničeny Státní statky jako Znojmo, Tachov, JZD agrokombinát Slušovice. Trh je otevřen dovozu zahraničního zboží. Domácí obchodní organizace jako síť Priorů, Drobného zboží, Jednot, Pramenů je ničena tzv. Malou privatizací, kdy je veřejnosti tvrzeno, že drobní nový vlastníci zajistí lepší nabídku zboží a služeb než tyto organizace. Do země jsou pak bez zábran a ochrany domácího trhu vpuštěny cizí zahraniční řetězce jako Ahold, Julius Meinl, Delvita, Kaufland, Tesco, Lidl atd. Ty nakonec válcují domácí trh a zisky odcházejí do jejich mateřských zemí. Tak končí ony slavné recepty vlád Klause a dalších na prosperitu republiky. Mnozí lidé poznávají, co je to např.  nedostat několik měsíců výplatu jako třeba v Moravanu v Otrokovicích, nebo být několik měsíců na úřadu práce a je jim řečeno, že každý se má postarat sám o sebe. Dochází k privatizaci bytového fondu a stát i města přestávají stavět dostupné byty. Restituenti bytů tlačí na růst nájemného a množí se  ti, kdož z tohoto titulu ztrácejí své bydlení.  Mladá manželství nemají dost prostředků na pořízení bydlení a státní podpora se vytratila a zůstala malá v podobě stavebního spoření a dlouhodobých hypoték. Sociální postavení lidí se podle majetku silně rozlišuje. V ulicích měst se objevují lidé bez přístřeší, lidé žebrající o almužnu. Hrozba chudoby se stále pro více lidí stává reálnou.
Noviny a časopisy se dostávají do soukromých rukou soukromých domácích i cizích vydavatelů. Některé zanikají a předplatné tisku se u nás stalo luxusem. Přicházejí soukromí šiřitelé rozhlasového a televizního vysílání. Taktéž telekomunikační služby nakonec ovládají zahraniční společnosti. Výdobytky novodobých technologií jsou u nás zpravidla dražší než v zahraničí. Tisk, rozhlas i televize preferují ve svém vysílání asociální programy pravicových politických stran a straniček, které samy sebe označují za demokratické s tím, že zásadně útočí na ty, kteří si dovolí mít jiné postoje či jiné programy než ty, co nastolují u nas kapitalistický a oligarchistický systém.
Mladé generaci je školským a propagandistickým systémem vnuceno, že jedině demokratický je tento nastolený systém postavený na údajných pro západních liberálních hodnotách tržního světa. Nic neříkají o tom, co negativního také produkuje v lidské společnosti. Má být chráněn paktem NATO a válka v jeho jménu má být ospravedlnitelná a hospodářské krize normální součástí našeho lidského bytí jakož bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.
Socialismus jako pokus o lepší, spravedlivější svět pro všechny, za svět bez válek, hrozby chudoby je označován za slepou uličku, kde se projevuje diktatura, kde je bráněno lidské svobodě, svobodě podnikání, kde údajně vládne systém jedné strany a mnohá jiná zla se nespravedlivě socialismu - alternativě kapitalismu připisují. Lidé se nesmí dopustit hříchu, že by se kriticky podívali na současnou kapitalistickou společnost u nás a v zahraničí.
Společenský pokrok a odstraňování bídy v celém světě ve 20. století
Jde o to si uvědomit, že nejsme bezbranní vůči ideologii vládnoucích elit. Že tu máme nástroje pro poznání světa, ekonomických realit. Jsou tu přece poznatky z oblasti filozofie, ekonomie, sociologie, které přinesli Karel Marx a Bedřich Engels ve svém díle Kapitál a Komunistický manifest. Pozdeji se věci věnoval i Vladimír Iljič Lenin v knihách Stát a revoluce, Dubnové teze, Materialismus a empiriokriticismus, Dvě taktiky sociální demokracie a další. Společnost dokonce vyzkoušela budovat a realizovat pokus o lepší sociálně spravedlivější uspořádání jak v Rusku, tak po druhé světové válce ve východní Evropě a  v zemích  rozhodnutých se zbavit koloniálního područí v Asii, v Africe a v Latinské Americe. Byly zaznamenány velké úspěchy ve zlepšení sociálního a materiálního postavení milionů lidí, ve zdravotní péči, dostupnosti bydlení, školství a v možnosti získat kvalifikovanou a slušně placenou práci. Mnohé země třetího světa získávali také přístup k výdobytkům průmyslové a vědeckotechnické revoluce.
 Bohužel vznikali neúspěchy nové společnosti. Bylo využíváno direktivismu, autoritářství v řízení složitých společenských jevů. Chybělo často umění využít motivační přístupy v odměňování a oceňování lidí. I za nových podmínek stále přežívali v myslích lidí vlastnosti jako egoismus, sobeckost, závist, ale i také nenávist k novým poměrům hojně podněcována z kapitalistické části světa. Negativně působila ta část občanů, jež díky socializačním změnám přišla o svá mnohá zejména majetková privilegia. Byla zapojena vědomě či nevědomě do plánů na destrukci nového lidově demokratického  řádu. Jak dál ?
Jak znovu vybudovat lepší spravedlivou společnost?
Je tu poznání generací, je tu teoretická a společenskovědní základna pro to, aby se budoucnost tvořila jinak, než si teď přejí současné vládnoucí elity u nás i ve světě. Je tu šance změnit svět pro masy lidí k lepšímu. Nastolení jiných hodnot ve společnosti ve prospěch většiny a ta většina si je musí prosadit.  Je potřeba k tomu odvahy, vzdělanosti a spojovat lidi pro tyto cíle. Jak nás učil V. I. Lenin k úspěšnému splnění společenských vizí k nové cestě k socialismu je zapotřebí, aby se naplňovaly subjektivní a objektivní podmínky k revoluci k cestě k socialismu. Jsou tu věci, které máme v rukou a které můžeme bezprostředně ovlivnit, jako je výstavba politické strany organizační a řídící síly vedoucí široké vrstvy občanů, lidí práce k prosazení změn ve společnosti. Je potřeba   pracovat na programu a stanovit  cíle pro novou společnost. Ten musí být srozumitelný, odůvodněný a pochopitelný a široce přijatelný pro většinu společnosti a musí být s ní neustále diskutován a také rozšiřovan. Je s tím spojeno mnoho úkolů a práce, které před námi stojí.
Jde o princip, aby nebylo válek, princip zajišťující zákaz vykořisťování člověka člověkem, princip spravedlivého ocenění práce  duševní i  fyzické, zajištění bezpodmínečně příjmu regulace zbožné peněžních vztahů atd. Složitým úkolem je také pochopení důsledků průmyslové revoluce 4.0, kde stále více lidských činností přebírají roboty a automaty s použitím umělé inteligence. Co bude s uvolněnými lidmi s výrobních procesů?Jak se změní jejich postavení ve společnosti a jak se bude dále rozdělovat zisk takto vytvořený? Mění se role člověka, je nutné bojovat o nová pracovní místa, v těch oblastech lidské činnosti, kde i nadále bude člověk nezastupitelný jako jsou věda, výzkum, školství, služby, zdravotnictví a zemědělství.
Je také potřebné v rámci objektivních podmínek neustále poznávat současný svět. Odhalovat jeho objektivní rozpory a problémy, jež současné uspořádání není schopno již řešit, nebo je chce řešit opět za pomocí válek, násilí, novodobým kolonialismem a otroctvím.
Planetu a lidskou společnost kvůli kapitalismu ohrožují ekologické důsledky průmyslové industrializace, nezřízené využívání fosilních zdrojů a bezbřehý konzum zdrojů z nichž má nekontrolovatelný užitek jen malá hrstka oligarchů jež je vlastní.Systém dělá chudé ještě chudšími a bohaté bohatšími. Miliardy lidí tak nemohou využívat vymoženosti moderního světa, moderních technologií, moderního zdravotnictví a sociální péče. Jsou odsouzeni na milodary od bohaté částí společnosti a států. Svět je nyní i nadále silně rozpolcen. Nemůže již tak dál existovat a hrozí mu katastrofální zánik.
To jsou přece zásadní důvody proč uvědomělá část lidstva bude a je nucena přikročit k radikálním změnám a ke změně systému. Zdá se, že již nepomohou jen kosmetické změny imperialistického kapitalistického systému, jelikož ten má snahu zničit vše co mu překáží a nakonec vše na Zemi.

 

 

Autor: 
Josef Nesvadba
Zdroj: 
Napajedla