Vzpomínka na plk. ing. Jana Maria Hronka člena partyzánské skupiny na Valašsku
Významnou osobností našeho domácího protifašistického odboje na Valašsku v oblasti Valašské Polanky a přilehlých obcí byl tehdy 14 letý Jan Hronek. Působil jako spojka u První partyzánské brigády Jana Žižky. Narodil se 7.června 1931 v Uherském Hradišti do rodiny řídícího učitele ve Valašské Polance. Po ukončení páté třídy obecné školy začal studovat na reálném gymnáziu ve Vsetíně, kde nabýval přesvědčení, že jeho generace se musí stát silou jak sám napsal: „Která zabrání opakování všeho toho, co vedlo k válce, k nesmírnému utrpení našich lidí a co mohlo skončit národní tragédií.“ Tento důvod ho po válce přivedl ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po krátké službě u útvaru studoval Vojenskou technickou akademii v Brně. Pak se na akademii vracel ještě do různých odborných kurzů v oboru radiotechniky a radiolokace a dalších, aby byl obeznámen s nejvovější technikou, jak přicházela do armády. Po zralé uvaze v roce 1968 na vlastní žádost z armády odešel do zálohy. Našel práci v Ostravsko-Karvinských dolech jako vedoucí skupiny integrovaného záchranného systému OKD.
Odsud odešel do penze a ztrácí své nejbližší dceru a manželku a věnuje se péči o své dva vnuky, kteří zůstali bez rodičů.Věnoval se také uchování paměti o domácím odboji a pracoval včele Československé obce legionářské. Byl učásten na všech Pietních aktech na Valašsku, kde hovořil a vzpomínal a často narovnával i lži a nepravdy o událostech v době naší národní poroby.
Jeho rodina se aktivně zapojila od samého počátku do protinacistického odboje. Jeho dva strýcové byli pro tuto činnost zatčeni. Jeden z nich útrapy věznění nepřežil a druhý se vrátil z podlomeným zdravím. Rodiny jako jeho byly podrobovány četným domovním prohlídkám s patřičnou brutalitou. Jak dále píše ve své knize: „ Protože moji rodiče, jako účastníci odboje, měli již určité zkušenosti z období převádění lidí přes hranice, včas veškeré kompromitující materiály dílem zničili, dílem ukryli tak, že byly pro agenty Gestapa nedostupné. Těch prohlídek bylo několik, protože po čase se opět opakovaly. Vždy jsme ale měli štěstí, nic kompromitujícího nebylo nalezeno a tak jsme přežili.“ Jan Hronek se přímo osobně zůčastnil akcí partyzánské brigády Jana Žižky a tak se stal jejich svědkem.
Za svou odvážnou činnost a osobní statečnost před nepřítelem osvědčenou v boji ho prezident republiky dr. E. Beneš jako 14 letého chlapce vyznamenal Československou medailí Za chrabrost. Jemu a dalším bojovníkům skupiny Valašská Polanka ji a další vyznamenání předal generál Klapálek.
Všechny své vzpomínky ještě před svou smrtí jež ho zastihla v roce 2022 v Břeclavi sepsal v knížce Domácí odboj na Valašsku za druhé světové války. Vydáno ve Vsetíně v roce 2020 Spolkem československý legionář. O svém díle napsal: „Smyslem následujících stránek je tedy odstranit nepravdy, různé mýty, či pomluvy, řící pravdu, i když může být pro někoho nepříjemná. Smyslem následujících stranek je také připomenout podíl početné skupiny lidí na obnově našeho státu. Lidí, na které se dávno zapomnělo, přestože mnozí z nich přinesli oběti nejvyšší a svobody se nedožili. ...a že je třeba nahlížet na popisovaná fakta či události, jejich příčiny a důsledky, jako na vzpomínky účastníka a pamětníka v rozsahu jeho působnosti.“
Každý, kdo se chce jen trošku vyznat v historii odboje na Valašsku, by se měl s jeho knížkou co nejdůkladněji seznámit.
Jeho životním krédem by se dala označit tato jeho slova: ,,Rozvíjet odkaz našeho národního odboje za svobodu znamená v mém pojetí přetvářet hodnoty v něm obsažené do konkrétních činů, uplatňovat je v denní praxi a to jak v osobním životě, tak ve všech řídících a výkonných funkcích naší společnosti. Když takto budeme jednat, bude se nám práce dařit a naše vlast bude vzkvétat. Stále platí a bude platit, že budeme mít takový stát, jaký si sami svoji poctivou prací vybudujeme. Spolehejme hlavně na sebe, na své schopnosti, na vzdělanost, dovednost a pracovitost a um našich občanů. Nikdo nám nikdy nic, natož zadarmo, nedal a nedá. Toto je také ten můj hlavní poznatek, ta moje hlavní zkušenost z doby okupace, z doby boje za naši svobodu a demokracii.“