Když jsem v roce 1998 začal pracovat v Haló novinách, mé srdce dávno patřilo myšlenkám socialismu, ve kterém jsem prožil to nejkrásnější dětství a mládí, jaké jsem si jen mohl přát.
Tři roky po té mne osud zavál mezi české a slovenské umělce a stal jsem se úspěšným producentem a manažerem. Přesto, že naprostá většina lidí z „branže“ volila pravicové TOP09 či ODS, vždy jsem byl hrdým komunistou. Série těžkých onemocnění a péče o dcerku mě v roce 2014 přinutila ukončit veškerou práci. Po náročné léčbě jsem se rozhodl vstoupit do KSČM a nabídl jí své letité manažerské zkušenosti.
Byl to právě nestranný a nikým neovlivněný pohled, díky kterému jsem pochopil, že v KSČM řada věcí nefunguje tak, jak by měla, či se dělá velmi podivným způsobem.
Komunistická strana Čech a Moravy, která by měla být ochráncem práv těch nejslabších, spolupracuje s oligarchou a pod jeho vlivem opouští i jednu ze svých hlavních zásad – nepodporovat působení českých vojáků na misích agresivního paktu NATO.
Prezident Zeman ve svém projevu na X. sjezdu zesměšňuje poválečnou práci statisíců komunistů a delegáti mu za to tleskají.
Komunističtí poslanci čachrují ve Sněmovně, čekají, co jim „panstvo“ smete ze stolu a na komunikaci s řadovými členy strany nemají čas. Ve straně prakticky nefunguje profesionální marketing, volební hesla i grafika jsou mnohdy zoufalé a Haló noviny se již zmohou pouze na přetiskování agenturních zpráv a publicistiku.
Stranické působení na sociálních sítích je nulové a stranický web není schopen maximálně využít možností internetu.
Předseda strany se pyšní nezaslouženou situací, kdy se KSČM na krátkou dobu stala sněmovním jazýčkem na vahách, ale nezajímá jej prostý fakt, že komunisté nejsou připraveni na případné předčasné volby.
Stranou cloumá neuvěřitelný amaterismus a chaos, který vede KSČM k rychlému zániku.
Očekávat volební úspěch v evropských, krajských či parlamentních volbách může jen situace neznalý optimista.
Analýzy stranických neúspěchů mluví jednoznačně v neprospěch vedení strany, které nerespektuje základní komunistické myšlenky. Především tu největší, kterou je radikální a čitelná levicová politika.
Voliči nás začali považovat za druhé socdemáky a přešli raději do Babišova hnutí ANO, které je médii prezentováno jako levicové.
Jsem komunistou a budu komunistou. Jsem ochoten bojovat za KSČM, pokud mi síly budou stačit. Ale pouze za skutečně komunistickou KSČM.Proto jsem se připojil k mase nespokojených straníků, která trvá na svolání mimořádného sjezdu a ukončení práce stranického vedení v čele s Vojtěchem Filipem.