Historie českého horního práva sahá do období Přemyslovců, (Jihlavské horní právo z roku 1249). Ten i přes pády a vzestupy hornictví vydržel po dobu 650 let. V roce 1854 byl císařským patentem č. 146 vyhlášen Obecný horní zákon. Po různých úpravách a doplňcích vydržel až do roku 1957. Byl velice moderní, odrážel a respektoval potřeby tehdejší monarchie, ale i prudce nastupující průmyslové revoluce a kapitalismu. Významně byl ovlivněn vznikem Československa v roce 1918 a v roce 1948 znárodněním nerostného bohatství, průmyslu, velkoobchodu a peněžnictví. Vydaný horní zákon č. 41/1957 Sb. nově definoval jeho účel - zajistit co největší a současně nejhospodárnější využití ložisek nerostů pro socialistickou průmyslovou výrobu a výstavbu. A v § 5 určoval vlastníka: „všechna ložiska vyhrazených nerostů, jakož i taková ložiska nevyhrazených nerostů, která jsou vhodná k průmyslovému dobývání, tvoří nerostné bohatství naší vlasti a jsou výhradním národním majetkem“. Další vývoj Československé socialistické republiky po roce 1969 potřeboval i úpravu horního zákona, což vyústilo přijetím nového horního zákona č. 44/1988 Sb.
Brzy po jeho vydání došlo k opětovné změně společensko-ekonomického uspořádání, ze socialistického na kapitalistické a v roce 1993 k rozpadu Československa. Nově přijata Ústava České republiky deklaruje: „stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“. Z této obecné deklarace však nevyplývá, kdo je vlastníkem tohoto bohatství. To upravují další legislativní akty, zejména zákon č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství, tzv. Horní zákon, který je společně s dalšími dvěma zákony (61/1988 Sb. A 62/1988 Sb.) součástí Horního práva. V úvodním ustanovení zákona se hovoří, že „účelem tohoto zákona je stanovit zásady ochrany a hospodárného využívání nerostného bohatství, zejména při vyhledávání a průzkumu, otvírce, přípravě a dobývání ložisek nerostů, úpravě a zušlechťování nerostů prováděných v souvislosti s jejich dobýváním, jakož i bezpečnosti provozu a ochrany životního prostředí při těchto činnostech“. Podle tohoto zákona jsou nerostným bohatstvím všechna ložiska vyhrazených nerostů a nerostné bohatství na území České republiky je ve vlastnictví České republiky.
Realita je však jiná. Horní zákon z roku 1988 byl do současnosti již 26x novelizován, a to jak ku prospěchu státu, tak především ochrany osobního (kapitalistického) vlastnictví a svobodného podnikání. Významný vliv měla nekontrolovaná privatizace z 90-tých let minulého století a jasná priorita ekonomické výhodnosti využití ložisek nerostných surovin před zásadou jejich ochrany a hospodárného využívání. To vedlo k výrazným strukturálním změnám v těžebním průmyslu. Převážná část oprávnění dobývat ložiska nerostných surovin přešla do soukromých rukou a nadnárodních a zahraničních společností. Významným mezníkem byl i vstup ČR do EU v roce 2004 a přistoupení do jednotného trhu EU, který významně ovlivňuje obchodování s nerostnými surovinami, a to jak při jejich vývozu, tak dovozu. Rozhodování o těžbě a jejím objemu se tak řídí poptávkou a cenami na volném trhu, tedy výlučně ekonomickými kritérii a ne celospolečenskými zájmy. Uplatnění ekonomických kritérií a nutno říci, že i nových přísných ekologických požadavků, vedlo k omezení těžby nebo ukončení těžby některých surovin.
Český stát, jako vlastník nerostného bohatství, má omezené možnosti, jak zabezpečit dostatek nerostných surovin pro vlastní ekonomiku. Činí tak strategickým dokumentem „Surovinová politika České republiky v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů“. K základním nástrojům pro realizaci této politiky patří zejména nástroje legislativní, nástroje v oblasti vlastního výkonu státní správy, nástroje finanční a specifický nástroj surovinové diplomacie.
I přes tyto možnosti je stát ve slabší pozici vůči těžařům. Horním zákonem je stále zajištěno právo těžby tomu, kdo provedl geologický průzkum ložiska a dodrží báňskou legislativu. Po povolení těžby, těžař zaplatí roční poplatek za dobývací prostor 1000 Kč za jeden hektar dobývacího prostoru. Dále platí úhradu za vydobytý nerost, což činí 10 % z tržní ceny za jednotku množství pro jednotlivé druhy vydobytých nerostů (v případě uhlí jednotkou množství je tuna) za rok a 90 % zůstane těžební společnosti. Stát i obce díky nízko nastaveným úhradám tratí značné finanční prostředky. Úhradou získané prostředky pak jsou částečně příjmem obcí, na jejichž území je těžba prováděna, např. u uhlí hnědého 33 %, černého pak 75 %, a zbytek do 100 % je příjmem státního rozpočtu. Český báňský úřad uvádí, že za posledních 10 let bylo na úhradách vybráno jen kolem 6,5 miliardy korun. Podle horního zákona se však tržní cena nestanovuje každoročně, ale je fixována na dobu 5 let. Stát tak kvůli pětileté fixaci nemůže pružně reagovat, i když je ze zákona vlastníkem nerostného bohatství. Důležitější než poplatky je, jaké další užitky země z vydobytého nerostu má. Pokud se všechen materiál vezme a odveze do zahraničí, kde se zpracuje a udělá se z něj finální výrobek, přidaná hodnota pro stát, kde se ložisko nachází, bude nulová. Obdobně to je i s čistým ziskem těžebních společnosti, které mají sídla v zahraničí, tak i tento odchází pryč prostřednictvím dividend a tantiém.
Co dokáže kapitalismus, jsme se od roku 1990 mohli přesvědčit již mnohokrát, kdy osobní prospěch převládá nad celospolečenskými potřebami a zájmy. Jen v oblasti hospodaření s nerostnými surovinami jsou těmito „zářnými“ příklady privatizace a následné tunelování Mostecké uhelné společnosti (dodnes česká justice, na rozdíl od švýcarské, nerozhodla o vině či nevině managementu MUS) a Ostravsko karvinských dolů. V případě OKD to došlo až k insolvenci a málem konkurzu na vytunelovanou společnost, pokud by nezasáhl ten „špatný hospodář“ stát. Díky tomu, že horní zákon přesně nestanoví možnost vyvlastnění ve veřejném zájmu dobývání výhradních ložisek nerostů ve vlastnictví státu, dnes likvidátor společnosti NWR, která dříve vlastnila OKD, hrozí České republice mezinárodní arbitráží. Z novějších případů si dobře pamatujeme na kauzu lithium z roku 2017, která ještě ani dnes není vyřešena.