Letos v sobotu18. dubna , kvůli karanténním opatřením,si tyto smutné události jela za všechny připomenout jen malá tříčlenná delegace OV KSČM Zlín a Českoruské společnosti a Levicového klubu žen Amalie Randýskové. Na všech místech to je na Ploštině,v Újezdě u Valašských Klobouk,kdejsou pohřbeny oběti ploštinské tragédie a v Prlově jsme zanechali kytice rudých karafiátů a vzdali úctu těm, kdo se stali obětmi fašistického řádění .Nikdy nezapomeneme uctít památku hrdinů a obětí 2.světové války.Je velmi podlé,že v dnešní době se najdou lidé, kteří jsou ochotni místo vděku za osvobození překrucovat dějiny a ničit památníky,jak se stalo na Praze 6,kde byl odstraněn památník maršála Koněva. Byl námi poslán na adresu Prahy 6 Ostrý protest na který dosud nikdo nereagoval !
Koncem března a dubna vzpomínají na Valalašsku řádění gestapa a trestných oddílů a SS a policie v souvislosti s rozvojem partyzánského a odbojového hnutí na jihovýchodní Moravě. Toto se aktivizovalo v souvislosti se vznikem Slovenského národního povstání a přechodem partyzánů poručíka Janko Ušiaka a Dajana Bajanoviče Murzina na podzim roku 1944 do prostor Beskyd.Podrobně o tom vypráví kniha autorky Marie Hrošové s názvem Na každém kroku boj. Vydaná právě ve Vsetíně v roce 2012 s níž čerpáme fakta.
Pomoc partyzánům byla při odhalení vždy tvrdě postihována. Na Kolibách byly vypáleny domky Řepkových, na Poborově Holáňových, vypleněny byly usedlosti rodiny Londonových na Končinách, Púčkových (Šanghaj) a Češků u Hrubé jedle a další jejichž výčet není znám.Zatčení probíhalo i začátkem března 1945.Osud uvězněných měl to nejhorší vyvrcholení. Z věznice ve Valašském Meziříčí byla celá skupina internovaných ,,malíkovců“převezena do Kounicových kolejí v Brně a tam zařazena do posledního transportu politických vězňů do Mauthausenu.Tam byl celý transport 10 dubna 1945 popraven v plynových komorách. V případě skupiny Michala Malíka se jednalo většinou o mladé lidi s rodinami a pečovali o malé děti. Ty se pak stali sirotky...Osvobození se nedočkal Theodor Martiš ,spojka z Jablůnky,Josef Pavlát ,Otýlie Petřvaldská,Karel Sváček ,Bohuslav Šindler,Josef Táborský,Dobroslav Tesař,Jaroslav Toman,Ladislav Vašek,František Zdráhala.Současně byl usmrcen partyzán Ladislav Češek,kterého ukrýval Michal Malík.
Dne 19. dubna 1945 postihl krutý osud pasekářskou osadu Ploština v katastru obce Drnovice.Osada Ploština a nedaleká osada Ryliska byly od konce roku 1944 centrem partyzánských skupin příslušných k oddílu Petra Buďka.konec války oslabil pozornost partyzánů. A tak se stalo,že dva z nováčků Oldřich Baťa a František Machů se od oddílu vzdálili a už se nevrátili.Nikdo netušil,že se jedná o placené konfidenty zlínského gestapa,kteří pak informovali své chlebodárce. Ráno 19. dubna 1945 odjela z Vizovic trestná výprava asi 180 mužů ve třech skupinách do Vysokého Pole,Pozděchova a Tichova.Všechny skupiny se rozvinuly do rojnic a postupovali směrem k pasekám Ryliska a Ploština .Cestou se zastavily v Ujezdu a tam bez důvodu zastřelili manžele Ladislava a Vlastu Ranglovy a Rudolfa Pflegra .Dalším mrtvým byl Josef Vařák ,který byl zastřelen na cestě mezi Pozděchovem a Bratřejovem.
Na Ploštině ani na Ryliskách netušili,že se něco děje .Pohyb vojska neunikl pozornosti občanů ve vesnicích, kterými průvod procházel.Na Ryliska utíkala z varováním Anna Kuníčková z Vysokého Pole. Hajný Jan Domorád doběhl na Ploštinu. Partyzáni,kteří se nacházeli na pasekách ihned odešli a společně s nimi prchla většina obyvatel Ploštiny. Pasekáře, které na Ryliskách zastihli nacisté a jejich pomahači doma vyhnali ven azačalo drastické vyšetřování.
Na Ploštině obyvatelé byli vyhnáni z domů,došlo k formálnímu vyšetřování ,drancování a zapalování domků.Pak byli lidé vháněni do hořících domů a stříleni.Všude byla cítit hrůza a děs z toho co se děje.Zahynulo devět ploštinských pasekářů,další oběti byli z Vysokého Pole,Tichova,Pozděchova a Lačnova.Celkem 19 občanů. Svědectví zanechala Anděla Zichová :,,Právě jsem chovala v náručí nejmladší dítě ,když přišli k nám němečtí žoldnéři na Ploštinu do našeho domu.Hned na mne spustili zhurta ,jsestli jsem viděla partyzány,kolik jich bylo a kde jsou zakopany zbraně.Když jsem všechno popřela ,žádali pomně alespoň špek. Strachy jsem se už nemohla ani hnout a tu oni sami začali brát a odnášet to co se jim hodilo.Tatínka začali fackovat a kopat a pak jej vyhodili ven ze světnice .Když jsem se trošku vzpamatovala,viděla jsem naši sušírnu v plamenech.Tak jsem vyběhla ven a utíkala do lesa i z tatínkem .Cestou jsem viděla svého manžela ,bratra a ještě jednoho z pasek .Měli ruce za hlavou založené ,ale kam je hnali jsem už neviděla.Sotva jsem z tatínkem doběhla do lesa ,tu zase tatínek utíkal zpět se slovy :,,Já musím zachránit alespoň chomuty.“Už se nevrátil....Byl mi upálen manžel,otec i bratr a já zůstala na čisto sama se třemi malými dětmi.“
O jedné z nejdrastičtějších exekucí v protektorátu nám zanechal svědectí jediný čirou náhodou přeživší účastník běsnění SS na Ploštině a to Jan Machů z Vysokého Pole č.p 42.Ten po válce vypovídal do protokolu.Všechny dokumenty a fotky jsou uloženy v Muzeu Národního památníků Ploština.
Významným střediskem podpory partyzánů vedených Petrem Buďkem byl Prlov. Buďko zde často pobýval u Tomáše Polčáka -Šebíka č.p 25 nebo u Turýnů č.p 111.Koncem války se bezpečnostnímu aparátu bohužel podařilo získat poznatky,které jim dopomohli usvědčovat konkrétní lidi ze spolupráce s partyzány.
Tak došlo k tomu,že v pondělí 23. dubna 1945 byla obec Prlov kolem třetí hodiny obklíčena.Obyvatele vyhnali z obydlí.Muži si museli lehnout do bláta z rozloženýma rukama.Poté byli nahnáni do místnosti hostince. Usvědčoval je již zmíněný Oškera,maďarský důstojník i příslušníci jednotky Josef.Byli zapalovány domy a lidé do nich hnáni a stříleno do nich.Zahynula rodina Tomáše Ondráška,manželka Anna,dcera Anežka a synové Jaroslav s Antonínem. Zázrakem se podařilo uniknout z ohně nejstaršímu synu Tomáši Ondráškovi,ale i toho dopadli po čase a usmrtili.V ohni umírali také bratři Tomáš a Jaroslav Hetovi,Marie Růsková a jejíbratr Antonín Leopold Štalmach,manželé Bohuslav a Terézie Žákovi,manželé Anna a Jan Turýnovi,Antonín Juráň,Jan Ondrášek,Josef Trlica,Oldřich Kovář. Udavačem Oškerou a maďarským důstojníkem při raziích .
V obcí byli označeni partyzáni Antonín Ondráček,Tomáš Heto a Leopold Štach.Tito byli mučeni a pak pověšeni na stromech u Bratřejova nedaleko místa, kde partyzáni přepadli auta maďarské armády. Po exekuci ještě donutili pomocníka partyzánů Jiřího Turýna k odvedení dobytka z vypalených domů. Jeho tělo bylo po válce nalezeno v masovém hrobě v parku vizovického zámku a s ním byla rovněž nalezena těla všech pěti členů rodiny Oškerových včetně zrádce Aloise Oškery.
V Prlově před obecním úřadem stojí památník obětem fašistického běsnění i zde bylo naše zastavení při jarním vzpomínání .
Již 3 dubna neušel fašistickému řádění mlýn v Léskovci mlynáře Juříčka a jeho rodiny , který partyzáni použivaly jako úkryt pro své raněné a zbraně.Celá Juříčkova rodina včetně dětí a ukrytých přítomných partyzánů zde byli zavražděni,mlýn zapálen a jejich těla naházena do ohně. Zlý osud také potkal pasekáře na Vařákových pasekách.Byli vyhnáni ze svých domků,ty pak zapáleny a oni hnáni noční krajinou .
Nesmíme zapomenout na řádění fašistů a jejich pomahačů na sklonku války.Nesmíme ani zapomenout na ty kdož v květnových dnech 1945 přinesl i na východní Moravu svobodu ,vojáky Rudé armády ,příslušníky čs.armádního sboru ,vojaky rumůnské armády a partyzány.
Josef Nesvadba,Stanislav Reměš a Radomír Rafaja
členové delegace
Fotogalerie
