Rozhovor Haló novin se Stanislavem Grospičem, lídrem kandidátky KSČM ve Středočeském kraji
Do Poslanecké sněmovny kandidujete jako lídr KSČM ve Středočeském kraji. Současně stojíte i v čele krajského výboru strany. KSČM se v uplynulých obdobích významně podílela na řízení kraje. Jak si vedla?
Skutečně, Komunistická strana Čech a Moravy se v uplynulých téměř dvanácti letech podílela různou měrou na řízení věcí veřejných ve Středočeském kraji. Řekl bych, že jak úspěchů, tak ale i neúspěchů, byla celá řada. Nicméně z pohledu toho, co pro občany, obce a města ve Středočeském kraji KSČM dosáhla, převládla pozitiva zcela jednoznačně.
Můžete zmínit alespoň některá z nich?
Za prvé lze pozitivně hodnotit systémová opatření - rozpočtové výhledy i limity pro kapitoly investic a koncepční přínos energetických úspor.
Za druhé navýšení Humanitárního fondu v části zdravotnictví o 100 procent. Dařilo se, byť s obtížemi, alespoň v omezené míře rozšířit lékařské pohotovosti pro dospělé, děti a u stomatologií. Projevoval se však obecně nedostatek odborného zdravotnického personálu, z části i technického personálu, například zdravotních sester, ambulantních lékařů.
Za třetí se podařilo zřízení nového domova seniorů v Žižicích a do systému byla zařazena budova domu seniorů v Luštěnicích. Především díky navyšování platů v oblasti sociálních služeb byl zastaven odliv kvalifikovaných pracovníků z této oblasti. Vznikl nový projekt POSEZ, který funguje ve spolupráci s ORP.
Za čtvrté byl Středočeský kraj celkově posunut do kategorie 2, to znamená mezi bohaté regiony. To však z druhé strany znamená připravenost obcí a měst na větší spoluúčast při financování obcí a měst při realizaci projektů Evropské unie. Na území kraje máme deset mikroregionů, které budou potřebovat pomoc s financováním těchto projektů.
Jako páté zmíním školství. Podařilo se nám jednoznačně odmítnout sloučení jedné a zrušení druhé střední odborné školy. To v situaci, kdy kraj pod vlivem sociální demokracie nebyl schopen dopracovat se celkové studie potřebnosti středního odborného školství, považujeme za úspěch. KSČM se snažila zatraktivnit střední odborné, a i učňovské školství stipendii a provázaností na zaměstnavatele.
Tady bych si dovolil i připomenout oblast kultury, kde došlo ke stabilizaci Středočeské centrály cestovního ruchu. Celá řada dotačních titulů šla do podpory destinačních managmentů a infrastruktury u vody i do turistických center.
Vděčné a trvalé téma Středočeského kraje je doprava. Jak se středočeští zastupitelé popasovali s ní?
To je za šesté, a opravdu je to pro kraj klíčové téma a pro nás to byl prubířský kámen. Začnu tím, že jsme v souladu s podporou středních odborných škol prosadili jízdné zdarma pro žáky a učně, zároveň i pro seniory od 65 let.
Co je velice podstatné a jde rozhodně za KSČM, je integrace osobní dopravy ve Středočeském kraji. Podstatná je i podpora rekonstrukce a údržby komunikací, byť náš kraj má velice hustou dopravní síť a jak v automobilové, tak železniční dopravě je transitním průsečíkem pro hlavní město Prahu i pro celou Českou republiku. Proto jsme maximálně podporovali železniční osobní dopravu a tranzitní železniční nákladní dopravu, vedle dobudování Pražského okruhu. Z něj pak navazující páteřní dálniční komunikace do částí republiky. Jizvou stále zůstává spojení Prahy, letiště a Kladna.
A ještě, za sedmé, zmíním to, že nám šlo o posílení bezpečnosti občanů ve Středočeském kraji. Naši zastupitelé připravili projekt operativních mobilních policejních stanovišť, tak, aby se včas reagovalo na místa se zvýšenou trestnou činností.
Nová koalice Pirátů, STAN, ODS a TOP 09 ovšem to, co bylo dosaženo, příliš nerozvíjí…
Ano, i tak by se hned na první pohled dalo již roční vládnutí výše uvedené koalice hodnotit. Prakticky většinu dosažených »vymožeností«, možná bych spíše použil pro občana »běžného standartu« likviduje škrtnutím pera. Tristní je situace v sociálních službách, učňovském a středním odborném školství a odsouzení zaslouží zejména záměr omezení či likvidace osobní přepravy na řadě železničních tratí. Je to výsměch občanům, ale i ekologii.
Máme-li se bavit o ekologii, pak bychom se měli bavit primárně o třech základních věcech, to je o ochraně vody a vodních zdrojů, zamezení záborů zemědělského půdního fondu a maximální podpoře ekologické železniční dopravě, nikoliv o její likvidaci. Věřím, že to tak vnímá i široká veřejnost.
KSČM má pro volby do Sněmovny program pod názvem Šance na nový začátek. Co byste z něj vyzdvihl?
I kvůli koronavirové pandemii, jež zachvátila celý svět, a nastupující ekonomické krizi prožívá naše republika, vlastně většina států světa, jedno z nejhorších období v našich novodobých dějinách. Nesmíme myslet egoisticky na sebe samotné, ale empaticky se vcítit do potřeb širšího okruhu společnosti a myslet na budoucnost. Jsem přesvědčen, že program »Šance na nový začátek« tuto naději i jasnou představu, jak dál, přináší a nabízí občanům cestu z krize společenské, ekonomické, do níž se Česká republika dostala.
Vezměme jen základní programové priority. Pomoc potřebným a zdanění bohatých. Právo na důstojný život. Péče o děti. Příroda a životní prostředí. Podmínky pro život v bezpečí. To jsou velké hodnoty, které dokáží tak, jak jsou rozvedeny v širším programu, ukázat směr k jiné, lepší společnosti, kde lidé nebudou mít strach o svou budoucnost, budoucnost svých dětí.
S čím vy osobně jdete do voleb?
Osobně jdu do voleb s tím, že každý má právo na práci a spravedlivou odměnu za ni a život v míru. Jdu do voleb s tím, že je potřeba urychleně začít jednat o ukončení členství České republiky v NATO. Příklad debaklu této aliance a USA v Afghánistánu je snad nečerstvějším příkladem. Promrhaných 21 miliard korun na tuto misi z českých peněz by šlo využít v naší zemi v jakékoliv oblasti lépe, ve zdravotnictví, v sociálních službách, v integrovaném záchranném systému.
Zrovna tak jdu do voleb s tím, že nastal čas znovu vypsat referendum o setrvání České republiky v Evropské unii. Ať občané rozhodnou, ale stáváme se více a více polokolonií, kolonií, a to je špatné. Pak jdu do voleb také s krédem zastavit inflaci, snížit drahotu.
Máte ze Sněmovny již řadu zkušeností. Co to vůbec znamená, něco prosadit?
Obrovské úsilí, sebezapření, vyjednávání a často zklamání. Protože každá politická strana chce to své. Nicméně, kdo si myslí, že by došlo k přijetí zákona o církevních restitucích, valorizaci minimální mzdy, platů ve veřejném sektoru a tím platů i v neveřejném sektoru, a valorizaci důchodů bez tlaku KSČM, se hluboce mýlí. To vše je pro občana. Pravice se o tyto věci, přes své slogany, nezajímá a samo hnutí ANO k nim přistupovalo s nevolí, jen pod tlakem KSČM.
Nesmíme zapomenout, že jste také odborář – předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska. Z toho mi tak nějak samo sebou vyplývá, že pro vaši práci ve Sněmovně budou velice důležité otázky práv zaměstnanců…
Je tomu tak. Jsem rád, že se podařilo zamezit takzvané velké novele zákoníku páce, která by již tak vázané postavení zaměstnanců v zaměstnavatelském vztahu liberalizovala ve prospěch zaměstnavatelů a pomalu, zlehka je hnala do postavení novodobých otroků.
Mrzí mě, že nebyl přijat můj a kolegů návrh na pětitýdenní základní výměru kalendářní dovolené. Téměř 80 % zaměstnavatelů ji nějakou formou poskytuje. Nám šlo o to, aby tato věc byla legislativně upravena a srovnána. Snad se to podaří v příštím volebním období.
Každopádně bude výrazně záležet na silných akceschopných odborech, které se postaví další připravované vlně privatizací a zdražování. Odbory mohou vyvinout adekvátní tlak, nebo mohou jen z povzdálí přihlížet. Věřím, že ten tlak na ochranu svých zaměstnanců, jež mají hájit, vyvinou.