Rozhovor Haló novin s poslankyní a vedoucí kandidátkou KSČM do PS PČR 2021 za Zlínský kraj Marií Pěnčíkovou
Je čas dovolených. Kam se chystáte na dovolenou?
Přiznám se, že na dovolenou jsem ani nějak nepomyslela, neboť toho času teď není, měla jsem jen pár dní na načerpání sil s blízkými. Jsem předsedkyní komise k ekologické katastrofě na řece Bečvě, a to je vlastně má dovolená, ale to už tak v politice chodí, když se na ni dáte. Ale jinak co se dovolené týká, už několik let nejezdím na dovolené do zahraničí, ale užívám si poznávání krás naší republiky. Oblíbené máme jižní Čechy, takže i letos jsme zavítali alespoň na pár dnů tam a chystáme se prožít pár dnů klasičtěji a vyrazit pod stan, tak jako jsme jezdili za mladých let.
Jak tak postupně sleduji od vašeho znovuuvedení do poslanecké funkce, hned od začátku jste nabrala opravdu velký pracovní záběr, když to srovnám s poslanci některých jiných klubů. Jste členkou a místopředsedkyní výboru pro životní prostředí, členkou výboru pro sociální politiku, spousty dalších podvýborů a aktivit. V neposlední řadě jste i předsedkyní zmiňované komise k Bečvě. Co se vám nejvíc daří prosazovat a z jakých úspěchů máte radost?
Ten záběr máme v tomto volebním období v našem klubu všichni. Tím, že jsme v menším počtu poslanců než v předešlém období, musíme si tu práci rozdělit trošku jinak. Já přiznávám, že jsem sice členkou výboru pro sociální politiku, ale tu práci v tomto výboru táhne kolegyňka Hanka Aulická Jírovcová. Já se více realizuji právě ve výboru pro životní prostředí. Teď, jak už jsem zmínila, na mě dopadlo i předsedování vyšetřovací komise, takže se opravdu nenudím. Z těch úspěchů mě těší spíše ty malé praktické pomoci, jako to, že se podařilo pomoci jedné malé obci s vyřízením dotace na kanalizaci nebo jiné na cyklostezku. Opravdu to nefunguje tak, že si poslanec přijde a řekne, že tahle obec by měla dostat přidělenou dotaci. I z našich pozic je to spíše o nějaké metodické pomoci a radě, přesto je vidět, že to starostům zejména těch malých obcí pomáhá.
A když to vezmeme naopak: Co se vám nedaří prosadit, co vás nejvíce mrzí a proč se nedaří prosadit věci, o kterých jste přesvědčena, že jsou důležité?
Nedaří se řada věcí, protože je to prostě politika a vše je o nějakém konsenzu a kompromisech. Přesto třeba trvající zábory zemědělské půdy jsou pro mě něco, co mi vadí a co dlouhodobě kritizujeme, nejsme schopni s tím hnout, protože kolegové z ostatních politických stran vidí pozitiva spíš v zisku nadnárodních korporací, které zde mnohdy staví skladovací haly, než v ochraně životního prostředí.
Co máte, a co nemáte ráda na svém povolání?
To povolání je bezesporu zajímavé, protože je hrozně pestré. Není jenom o sezení v Poslanecké sněmovně, to je možná ta část, kterou občas nemám ráda. Je potřeba zákony odhlasovat, na druhou stranu máte pocit, že časté, několikahodinové obstrukce vás od práce zdržují a že byste ten čas dokázal využít jinak. Jsou dny, kdy sedíte v jednacím sále, hodiny posloucháte vystoupení kolegů a přitom víte, jaký bude výsledek hlasování. Obzvlášť ve třetím čtení je to něco, co ještě v minulém volebním období nebylo až tak zvykem. Ale na druhou stranu máte díky tomuto povolání možnost mluvit s mnoha zajímavými lidmi, podívat se na mnohá zajímavá místa, podílet se na řešení problémů, které trápí lidi. Ta práce je každý den jiná, každý den vám přináší nová témata a neustále rozšiřuje obzory.
Nedávno postihly jižní Moravu přírodní katastrofy. S Kateřinou Konečnou jste byla jedna z úplně prvních, kdo byl na místě, a hlavně jeden z prvních, kdo začal reálně pomáhat a odklízet škodu. Můžete nám popsat své dojmy, a čím vším bylo v danou chvíli potřeba pomoci? Co lidi potřebovali nejvíc - materiální potřeby, nebo pocit sounáležitosti a solidarity?
Ty první dojmy byly neskutečné. Tím, že ty vesnice znám a projíždím jimi pravidelně, tak jsem byla opravdu v šoku. V jeden moment jsem stála na křižovatce a nemohla jsem se zorientovat, a přitom jsem na té samé křižovatce stála týden před tím. Tím, jak ty domy byly poničené a všechny podivně šedé, tak ten pohled byl úplně jiný. Na místo jsem se dostala už v pátek v podstatě po domluvě s předsedkyní OV KSČM Hodonín Lenkou Ingrovou. Dovezli jsme první dodávku plnou hlavně baleného jídla a pití, které jsme rozvezli všude možně – hlavně policistům a hasičům, kteří tam dorazili třeba i z Prahy v podstatě narychlo a neměly sebou zásoby na víc dnů, ale i místním lidem, kteří mnozí zůstali bez střechy nad hlavou a neměli nic, ani tu vodu.
V sobotu jsme tam vyrazili už jako větší skupina lidí, a tímto jim všem děkuji – byli to kolegové straníci, ale i kamarádi dobrovolní hasiči atd. – na konkrétní místa za konkrétní pomocí. Tím, že jsme měli postižené touto katastrofou naše členy, měli jsme to organizačně jednodušší. Každopádně mě mrzely zprávy v médiích, že dobrovolníci nemají jezdit, že je situace pod kontrolou, bohužel nebyla. Já jsem za celou dobu nepoužila poslanecký průkaz, nikde jsem se jako poslankyně neprezentovala, a to samé Katka Konečná, která tam byla s námi, a přesto jsme neměli problém projet do míst, kde jsme pomáhali a kde opravdu byla potřeba každá ruka. I v momentě, kdy už byly odklizeny sutě, pořezány popadané stromy, zakryté střechy a byli potřeba spíš už řemeslníci, tak každý dobrovolník byl využit – nás třeba v dalších dnech posílali na čištění sadů.
O blížících se volbách se říká, že jsou skutečně významné. V čem jsou významné, a jsou významné jen pro vás, či jen KSČM, anebo i jinak?
Každé poslanecké volby jsou významné, protože jejich výsledek rozhodne o tom, jakým směrem se bude naše republika ubírat další čtyři roky. Volby rozdají karty, s kterými se bude muset nějak hrát. S ohledem na dlouhotrvající pokles našich preferencí jsou i pro nás zcela zásadní. Ale hlavně jde o to, že si nedokážu představit, že by levice vypadla ze Sněmovny, to opravdu občanům České republiky nepřeji, a doufám, že k tomu nedojde.
Můžete nám popsat také čím to je, že právě vy jste byla zvolena předsedkyní komise k ekologické katastrofě na Bečvě? A v jaké fázi se teď nachází proces zkoumání nebo vyšetřování?
Nedělám si žádné iluze o tom, proč jsem byla zvolena předsedkyní této vyšetřovací komise. Vzhledem k tomu, že většina kandidátů měla už v září loňského roku jasno, kdo je viníkem, a i to veřejně prezentovali, nevzbudili tím u kolegů velkou důvěru, že povedou vyšetřovací komisi nestranně. Co se samotné práce komise týče, tak jsme zveřejnili závěrečnou zprávu a snažíme se, aby byla ještě v tomto volebním období také projednána na plénu Poslanecké sněmovny.
Dostali jsme se do vašeho regionu, který je podle mne velmi různorodý. Jiné je Kroměřížsko, jiné je Valašsko a samotný Zlín je rovněž jiný. Jste zde vedoucí kandidátkou. Víte, na co se vrhnete nejdříve, a co považujete za priority svého kraje? Teď nemám na mysli přímo priority programu KSČM.
Máte pravdu, Zlínsko je krásný a různorodý kraj, který se ale také potýká s řadou problémů. Jsem poslankyní druhé volební období, s roční přestávkou, a myslím, že řadou z nich už jsem se nějakým způsobem zabývala, a bohužel musím konstatovat, že většina z nich je běh na dlouhou trať. Potýkáme se s velkým úbytkem obyvatel, kteří odcházejí za prací a lepšími mzdami, odcházejí ale také za vzděláním a už se nevracejí. Potýkáme se s nedostatkem lékařů, zejména pediatrů. Řešíme ale také obsazení holešovské průmyslové zóny.
Nemyslím, že bych najednou přišla s něčím úplně novým, myslím, že musíme dotáhnout věci, které řešíme už řadu let a stále se nedaří je posunout správným směrem.
Obrací se na vás jako na poslankyni mnoho lidí s nějakou prosbou či pomoc řešení konkrétních problémů?
Ano. Bohužel, hodně lidí si nechává poslance jako krajní řešení a přijdou v momentě, kdy už se s jejich situací nedá nic dělat. Řada z nich si prostě se svou situací neví rady, neví na koho se obrátit, nebo mají pocit, že už vyčerpali všechny možnosti a my jsme jejich poslední varianta. Se všemi, kdo se na nás obrátí, se snažíme jejich problém vyřešit, ale ne vždy se to podaří. Mnoho lidí ale přichází i s tím, že se spíš chtějí o nějakou svou zkušenost podělit, prostě si normálně popovídat.
Co osobního byste popřála občanům Zlínského kraje?
Aby si zvolili poslance, kteří budou svůj kraj znát a svým lidem rozumět. Aby se ze Zlínského kraje stalo opravdu to nejlepší místo pro život a oni nemuseli uvažovat o tom, jestli nejít jinam. A hlavně všem přeji hlavně zdraví, protože v předešlém období jsme se opakovaně přesvědčovali o tom, že to je opravdu to nejdůležitější.