Rozhovor Haló novin s Pavlou Švepeš Šlahúnkovou, mladou členkou KSČM z Českých Budějovic
Naši čtenáři a čtenářky si vás pamatují jako kandidátku do Evropského parlamentu, tedy mezinárodní vztahy a zahraniční politika jsou vaše parketa. Co nyní děláte? Jak se angažujete v mezinárodních vztazích KSČM?
Dneska se hlavně věnuji rodině, jsem na rodičovské dovolené, ale zároveň i překládám beletrii a odborné texty pro různé organizace. Chtěla jsem se zapojit do odborného zázemí KSČM do Komise pro mezinárodní vztahy, ale zatím se to nepovedlo. Takže hlavně pomáhám na našem OV, pomáhala jsem ve volební kampani, starám se o Facebook a okresní zpravodaj Třešňový koláč. A tady jsem se již několikrát potkala s přáteli ze Suhlu.
Je potřeba využívat zahraničních kontaktů k získávání dobrých zkušeností. Dám vám příklad z mé stranické praxe. Bylo to jenom týden před volbami do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, když na Okresní výbor Komunistické strany Čech a Moravy v Českých Budějovicích zavítala návštěva z Německa. Na spřátelenou návštěvu přijeli zástupci německé strany Die Linke z již zmíněného Suhlu v Durynsku. U nás bylo krátce před volbami, u nich právě krátce po volbách. I z toho důvodu byly volby hlavním tématem naší diskuse.
Je velmi zajímavé se na tento rozhovor podívat s odstupem, kdy i my známe volební výsledky. A stejně jako členy německé Die Linke ani členy Komunistické strany Čech a Moravy tyto volby do našich parlamentů moc nepotěšily. V parlamentních volbách se KSČM nedokázala dostat přes hranici pěti procent, aby mohla mít své zástupce v poslaneckých lavicích.
Kde vidíte příčinu? Je možné nalézt souvislost mezi špatným volebním výsledkem u nás a zhoršeným výsledkem německé Levice?
Tohle je na hodně dlouhou diskusi, protože je možné na ni nahlížet z mnoha rozličných úhlů. Můžeme se na to podívat z marketingového hlediska, ale i z psychologického nebo sociologického. Je jisté, že extrémy jsou záležitostí především mladších lidí, a to ať už se jedná o politiku, nebo další aspekty běžného života. Je tedy otázka, kdo je cílovou skupinou pro strany evropské levice? Mladí lidé, nebo takříkajíc »všichni«? Protože potom není možné, aby se ať už Die Linke nebo KSČM stavěly do role extrémní levice, kde se následně v programu a dalších prohlášeních dočtete, že se o žádný extrém nejedná.
Pro mnoho lidí je velmi nečitelné, co tyto strany chtějí. Na jednu stranu se ohánějí touhou pomoci běžným občanům se starostmi běžného života, a na druhou stranu se ohánějí socialismem, Marxem, Leninem a podobně. Na mnohé lidi tak jediná levicová alternativa působí zastarale, protože se zasekla někde v 80. letech. A to především svou rétorikou.
Je samozřejmě dobré si prostudovat Marxe, Lenina, ale stejně tak nezapomínat, kdy tyto texty vznikly, z jakého důvodu, a dívat se na ně především z odborného hlediska, protože například publikace od Marxe jsou základním studijním materiálem každého sociologa. A nezapomínejme, že lidé jsou dnes z politiky unavení, politika je nebaví a nechtějí se jí zabývat. A pokud někdo spustí v televizní debatě odbornou »polititštinou«, radši program přepnou.
Stejně tak je neupoutá billboard, který je posledních 30 let skoro stejný, jenom s pár změnami. Stejný vzhled, stejná hesla. Potom se najednou objeví někdo jiný, jiná strana, nové uskupení a najednou mluví lidsky, lidé mu rozumějí, hezky se na tu kampaň kouká, přinese to svěží vítr do zkostnatělé politiky a i levicový volič se rád nechá zlákat.
A můžeme se ptát i dále: Jedná se o změnu společenského trendu? Nejsou KSČM a Die Linke dostatečné levicové alternativy pro lidi? Nebo je to způsobené něčím jiným? Nebo lépe řečeno ovlivněné něčím jiným? Co je pro lidi rozhodující, než přistoupí k volební urně? Podle čeho se rozhodují?
A nyní si na tyto otázky odpovězme: Jakékoli volby, ať už u nás nebo v cizině, bylo vždy možné vnímat jako určitý odraz nálady ve společnosti. Jsou ovšem i další faktory, které ovlivňují nejrůznější společenská rozhodnutí. A jedním z těchto faktorů jsou reklama a marketing. Při pohledu na české i německé volby jsme se o tom také mohli přesvědčit.
Mnohé strany hledají na své volební kandidátky známé osobnosti, aby tam mohly přilákat dostatek voličů. Například kandidát německé SPD Frank Ulrich, bývalý biatlonista a olympijský medailista, sliboval voličům, že pokud zvolí jeho, bude to, jako by sami byli olympijskými vítězi a jako by sami nosili na krku olympijskou medaili. I tato laciná gesta zafungovala a potom byli lidé překvapení, kde že je ta medaile? Jak to, že žádnou nedostali? Síla marketingu a reklamy je obrovská, ale pro mnohé politické subjekty velmi nedoceněná. Na to doplatil i volební tým KSČM.
Co konkrétně bylo nedostatečné v marketingu KSČM?
Reklama a propagování naší strany jsou v porovnání s jinými mnohdy zastaralé a občas bohužel velmi neprofesionální. Stačí se podívat na nový marketingový tah naší strany, na její volební videorozhovory s kandidáty, které byly následně prezentovány na sociálních sítích. Myšlenka to byla dobrá, ale provedení už horší. Moderátor byl často nepřipraven, jeho vzhled i chování se nedalo považovat za profesionální výstup, samotné kandidáty nikdo neupozornil na správné držení těla, občas ani na vhodné oblečení.
Dalo by se samozřejmě hovořit i o obsahové náplni, ale to je zase na jinou diskusi, přestože i to je součástí vypracování marketingové strategie.
Podobnou situaci zažívali i mladí členové Die Linke a rozhodli se před volbami bojovat se zastaralým vedením kampaně. V letošních volbách dostali, tak říkajíc, volnou ruku. Přesto vše konzultovali se »staršími« členy strany a mnohdy si nechali poradit, případně se i trochu usměrnit. Výsledkem toho byla jiná a inspirativní kampaň, která vnesla do volebního klání čerstvý vítr. Nesnažili se pouze poupravit klasickou kampaň, ale úplně ji překopali. Ukázalo se to jako správný krok dobrý směrem, jen se měl udělat dřív a v masivnějším provedení.
Toho jsou si z Die Linke vědomi a mají v plánu v kampani pokračovat. Celoročně, nejenom před volbami, tak, aby se dostali do povědomí lidí a mohli v dalších volbách svůj volební výsledek zlepšit. Tento krok by potřebovala udělat jednoznačně i KSČM.
Při zkoumání volebního chování a následného rozhodování je patrné, že každý jedinec je ovlivněn několika faktory, na základě kterých se rozhoduje...
Ano, je to multifaktorový vliv. Reklamní billboardy jsou důležitým rozhodujícím faktorem, stejně tak jsou jednotliví voliči ovlivňováni mediálními výstupy, během kterých rétorika, vzhled, chování i vědomosti jednotlivých kandidátů rozhodují o tom, jak na daného voliče zapůsobí.
Zabrousíme-li do pole mediální sociologie, je zde mnohé, co by se levicové strany měly naučit. Dnes již bohužel nestačí předložit jen správné argumenty, je potřeba vědět, jak tyto argumenty správně prezentovat na veřejnosti a jak se k ní přiblížit. Během naší diskuse se členy německé Die Linke vyšlo najevo, že toto je věc, kterou se musíme všichni ještě naučit. Volby už dávno nejsou o pravici nebo levici, ale o tom, kdo lépe a efektivněji využije média k vlastní prezentaci.
Říkáte tyto své postřehy, které vycházejí i ze zkušeností mladého člověka, současnému vedení strany?
Já na kampaň koukám vždy trochu jinak, protože jsem se věnovala studiu marketingu a mediální sociologii. Ale vnímám to samozřejmě i jako každý jiný volič, protože i na mě působí reklamy ostatních stran, přeci jenom během předvolebních kampaní jsme obklopení hesly, obrázky a letáky ze všech stran. Přesto si ale vždy před volbami pečlivě ze zvědavosti přečtu volební programy ostatních kandidátů.
Není důležité, zda si tyto postřehy vyslechne staré nebo současné vedení strany. Myslím, že toto by si měl vzít k srdci každý člen strany, protože i on je součástí každodenního marketingu a má možnost dát podnět vedení.
Samozřejmě, pokud se nové vedení strany rozhodne osvěžit marketingovou strategii a vydat se novým směrem, bude to jenom dobře. Myslím, že je mezi členy mnoho šikovných lidí a odborníků, aby nebylo potřeba kampaň od někoho jenom okopírovat, ale udělat to jinak a profesionálně.
Jak jsou využiti bývalí kandidáti a kandidátky do EP či poslanci, kteří byli členy zahraničního a evropského výboru Sněmovny, když mají své zkušenosti a znalosti?
Já sama jsem po volbách do Evropského parlamentu pracovala několik let jako asistentka pro Katku Konečnou, což byla úžasná zkušenost po pracovní i životní stránce a jsem za ni moc ráda. I to bylo takovým odrazovým můstkem pro mou současnou práci. Spolupracovala jsem na několika mezinárodních projektech, jsem členkou zahraničního aktivu v Českých Budějovicích a spolupracuji s IWPG, Mezinárodní ženskou mírovou skupinou. Jako překladatelka překládám také pro mezinárodní skupiny se zaměřením na politologii a sociologii.
Je těžké říct, zda jsou kandidáti dále využíváni. Řekla bych spíš jak kdo, jak kdy a jak kým. Někdy je další práce podmíněna osobními sympatiemi nebo antipatiemi a někdy prostě ani není vůle nebo prostor, jak toho kandidáta využít. Je potřeba si uvědomit, že kandidáti jsou rozličných profesí a ne vždy je možné je využít pro zahraniční záležitosti. V okresech se ale většinou snaží jednotlivé kandidáty co nejvíce zapojit a takříkajíc neztratit. Ale věřím, že v nadcházejících komunálních volbách se na ně nezapomene, protože rozhodně mají co nabídnout.
Co se domníváte, že bude v zahraniční agendě kabinetu Petra Fialy přehodnoceno a bude svým způsobem ještě horší než v kabinetu Babišově? Obáváte se něčeho?
Do zahraniční agendy samozřejmě i Petru Fialovi bude zasahovat covid, protože ten se prolíná v současné době do všech sfér politického dění. Těch zahraničních témat je mnoho, ale je jistý předpoklad, která zahraniční témata budou opět na přetřesu. Fialova vláda se netají tím, že bude opět přehodnocovat vztahy České republiky k Rusku, Číně nebo Spojeným státům americkým. Každá vláda si vybírá, s kým se chce »kamarádit« a kdo je zrovna nevhodný »prostě proto«, bez nějakých logických argumentů. A nová vláda inklinuje k USA, k NATO, určitě přitvrdí k ochlazení vztahů směrem na Východ. Těmito kroky ohrozí ekonomické zájmy mnohých našich podnikatelů.
Děsivé jsou však aktuální přesuny těžké vojenské techniky do Polska. Stejně tak zvěsti o tom, že je možný konflikt v Bosně a Hercegovině, na Ukrajině. Jsem zvědavá, na čem se domluví ruský a americký prezident. Jestli to povede k uklidnění situace. A to jsou před námi OH v Číně, které jsou také pro některé důvodem k neustálému napadání suverenity Číny. Opravdu jsem zneklidněná představou, že naše nová vláda pošle naše vojáky v rámci »přátelské pomoci NATO« do zbytečných vojenských konfliktů.